I přestože jsme se po třetí bitvě pevně rozhodli, že už s bitvami končíme, přeci jen to dopadlo úplně jinak a my se pod silným tlakem, jak spokojených diváků, tak ostatních skupin historického šermu, rozhodli udělat tu už opravdu poslední bitvu. Tomu, že to bude bitva poslední byl přizpůsoben i scénář, který počítal s fyzickou likvidací " naší chlouby". Jak pevnost tak vesnice se poopravily, něco málo se dodělalo (i tak to bylo spoustu a spoustu času) a už tu byl den D 24. července roku 2004. A jak to vše dopadlo? Posuďte sami.

PÁTEK:

Píše se pátek 23. července 2004. Rýznarův palouk a okolní posečená pole se již počtvrté od roku 1998 plní stany. Vybaluje se, chystají se kostýmy. Počasí je nám zatím příznivé - hurá. Úderem 20. hodiny vyráží od Obecního úřadu kočár s panem starostou doprovázený gardou Altblau. Zbytek účinkujících se přidává až u Vackovy hospody. Do údolí se valí všichni společně za zvuků intrád lehce se nesoucích z protější stráně. Stejně jako v minulých letech je precizně odtroubili čtyři sólisté místní dechové hudby. Všechny zúčastněné skupiny se poté mají možnost představit početnému publiku, které na sebe průvod nabalil a přivedl do údolí. Starosta s doprovodem si prohlíží vojenské ležení, následuje tradiční předání klíče od bojiště. Poté už se vše chystá ke zlatému hřebu večera, večernímu vystoupení členů regimentu Altblau s názvem Čarodějnice dobroučská. Vykonstruovaný proces, slizký inkvizotor, potyčka v plamenech hořící slámy a šťastný konec příběhu - to byla osa děje. Působivá podívaná sklidila ovace diváků. Pro ně i šermíře pak již byla volná zábava, velitelé si nad modelem bojiště ještě přiblížili sobotní bitvu a pak všichni na kutě.

SOBOTA
Ráno nás uvítalo proměnlivým nebem, které chvíli strašilo, chvíli těšilo. Snídaní jsme si začínající den patřičně vylepšili a tak všude vládla pohoda a veselí. S blížícím se začátkem akce však nebe tmavlo a množily se až děsivě vyhlížející mraky. Tábor šermířů žije všedním životem - takové mraveniště na pochodu, ochotníci z České Třebové nám ochotně pomáhají vařit v kotlích guláš, oběd pro všechny účinkující. Pomalu se sjíždějí trhovci.
"Horečka sobotního odpoledne" pomalu začíná. Do údolí proudí návštěvníci, začíná doprovodný program. Ten stejně jako v letech minulých bravurně uváděl Jan Čenský. Vystoupení kejklíře a šermířů z Bratislavy, Olomouce, polského Gniewu, Kroměříže a Vrchlabí si zasloužilo značnou pozornost a ohlas přítomných diváků. Kromě šermu měli možnost si prohlédnout sokolníka Kubuse a jeho dravé ptáky, případně nakoupit ve velké tržnici. Nechyběly zde tradiční výrobky z kůže, zbraně, keramika, přívěšky, medovina, dřevěné zboží a letošní hit akce - pekaři , kteří se po celý den neměli ani čas zastavit. Jejich čerstvě upečené palačinky, koblihy, koláče a další laskominy lákaly ke stánku z dálky vonícímu davy lidí.
Přiblížila se hodina "H", a tak se diváci přesunuli na kopec, do "hlediště", jednotky zaujaly výchozí postavení a … začalo pršet! Prostě klasika. Novinkou před začátkem snad byla jen potyčka mezi diváky o místo na velikém kopci.
Začínáme.

V pevnosti probíhá výcvik, ve vesnici sedláci vykonávají běžné práce.
První pobavení diváků a potlesk na otevřené scéně - spolek "JZD" Novica chytá uletivší husy (za vydatné slovní podpory většiny vesničanů - inu dobře poradit je také důležité!...)

Pak už se ale odvíjí smutný příběh z pochmurné doby války třicetileté.

K pevnosti přijíždí švédský posel. Veliteli pevnosti předává ultimatum od švédských dobyvatelů, že buď zaplatí výpalné a vydá zásoby pro švédské vojsko, nebo, že si je Švédové vyzvednou se zbraní v ruce a neušetří nikoho.
Velitel odmítá.

Za krátkou chvíli se objevují švédské pluky a pevnost se začíná chystat k obraně.
Střetnutí obou armád předchází vyrabování a vypálení již opuštěné vesnice pod pevností.
Potom už se do útoku vrhá pěchota se žebříky, štěkají muškety, pálí děla, sténají první ranění, padají první mrtví. Po několika neúspěšných pokusech pevnost dobýt dochází k úskoku švédských sil. Záludným manévrem se jim podařilo zajmout nekryté pevnostní dělo i s posádkou a jeho hlaveň otočit proti vlastním - obráncům pevnosti.

Poměr sil, do té doby vyvážený se nyní výrazně přiklání na stranu dobyvatelů. Následuje těžká dělostřelecká příprava, jejímž výsledkem bylo poškození některých obranných prvků pevnosti, prokládaná útoky pěchoty i jízdy. První věnec pevnění do té doby výborně bráněný halapartníky a mušketýry hoří a je značně poškozený.
Švédové cítí převahu, ale přesto chtějí ušetřit životy svých vojáků. Nabízejí proto císařským poslední šanci na kapitulaci pevnosti.

Hrdí císařští odmítli a sami se vrhli do zběsilého neorganizovaného útoku. Dobře organizovaní Švédové útočící doslova zmasakrovali. Pevnost byla vyloupena, a následně opět těžkými kusy značně poškozena…


Tradiční děkovačka všech 270 účinkujících před zaplněným hledištěm byla poslední fází bitevního klání.
Druhá část doprovodného programu probíhala již v poklidu. Diváci se bavili při pohádce se zpěvy, šermíři odpočívali po náročném odpoledni a všichni dohromady se již těšili na vystoupení kapely Krahoš z Rajhradu u Brna. Krahoši nezklamali a hráli jak o život nepřetržitě víc jak 8 hodin pecky a fláky od Čechomoru, Fleretu a dalších kapel. Hrálo a se a zpívalo až do časných ranních hodin. 

    NEDĚLE:

V neděli jsme se probudili do krásného slunečného dne (jak také jinak, že…). Posnídali jsme koláčky (milý dárek od pekařů) a kávu, a začali balit. Pomalu, pomalu, tak jak vyrostl, zase zmizel tábor, šermíři … Zůstaly jen vzpomínky na snad vydařenou akci. 


Upřímné "DÍKY!" patří všem, kteří nám s organizací a zajištěním této akce pomohli.
Nakonec (tradičně) seznam těch, kteří byli "u toho":

Šermířské spolky:

Adorea, Allegros, Alt Starhemberk, Andreas, Armentum, Armitores, Asmodeus, Banderium (Slovensko), Biskupští manové z Kroměříže, Collegium Armatum, Finsh´regiment, Green regiment, Keltik, Manus Regis, M.B.P., Milites, Non Sanctus, Novica, Rego, Salva Quardia, Sentiment du fer, Svobodní žoldnéři, Truvéři, Valdštejnové, Valkýry, Žlutý regiment (Polsko)

A dále:

Divadelní spolek Hýbl, Přátelé z Pastvin, Jízda z Ostrova, Třešňovce a Žamberka, příznivci a kamarádi Lucrezie
(a pro jistotu): všichni ostatní. No a my taky.
       

Vaše LUCREZIA (Michal, Petr, Jirka,Chosé, Bača, Jarda,Gábina a Zdena)